Eurovize, Eurovize, Eurovize...

12. 03. 2015 8:30:00
Soutěž Eurovize u nás moc oblíbená není. To je také jeden z důvodů, proč se Česká televize od roku 2009 nezúčastnila v žádném dalším kole. Hudební a asi i ostatní kritici o celé této akci píší s dost velkým despektem a dalším důvodem asi bude, že nikdo z našich reprezentantů nepostoupil do finále. Pravdou je, že společně s Andorou jsme jediné dva státy, které do finále nikdy nepostoupily.

Tato kombinace mě dost pobavila, leč když jsem si přečetl, že Německo se od začátku ESC v ní objevilo 58 krát, 13 krát se umístilo na prvních třech místech, ale 5 krát na místě posledním, tak nemusíme tolik zoufat. My jsme se zúčastnili zatím jen třikrát. Ostatně informace o nás v anglické Wikipedii jsou docela zajímavé, zde je odkaz:

Nesmírně mě proto překvapilo, když mi na začátku listopadu zavolal Radim Smetana, hudební dramaturg České televize, a požádal mě, jestli bych nepomohl najít a vyprodukovat píseň, která by nás reprezentovala ve Vídni v květnu na Eurovizi. Vysvětlil mi, že pravidla této soutěže umožňují vysílající televizi přímo vybrat a delegovat jak píseň, tak interpreta. Tím pádem odpadá národní kolo, kde vybírá lid a ve kterém hodně záleží na popularitě. Ta je ale hlasujícím zahraničním divákům zcela ukradená (a my pro nás nemůžeme hlasovat). Proto jsme se shodli na duetu a na dvou zpěvácích - Martě Jandové a Václavovi "Noidovi" Bártovi. Marta je skvělá zpěvačka a má nadnárodní přesah. "Noidíka" znám od roku 2005, kdy přišel do muzikálu Elixír života. Už předtím jsem si ho všiml v Pavlíčkově Excaliburu, teď jsem se však definitivně přesvědčil, jak je skvělej. Velmi muzikální, hrající na několik hudebních nástrojů a ještě k tomu pro ženy dost atraktivní. Nakonec, i Lucka Bílá se ho rychle na určitou dobu zmocnila. A kromě toho Václav i skládá. S kolegy z televize jsme se na něm bez problémů shodli.

Leč přišel zásadní problém - píseň. Okamžitě jsem prohlásil, že nic psát nebudu, neboť by to bylo trochu oslovské, vybírat sám sebe. Oslovil jsem tedy dopisem asi deset kolegů skladatelů a současně jsem oslovil všechny nakladatele a vydavatele, na které jsem si vzpomněl. Většina přímo oslovených kolegů se na to rovnou vykašlala, ač jsem je v dopise přesvědčoval, že i když nebudou vybráni, tak budou mít složenou píseň, která by jinak vůbec nevznikla a můžou si s ní samozřejmě dělat, co chtějí. Přesto mi postupně přišlo od našich autorů patnáct písní. Nejvíc mě ale překvapilo, že ze zahraniční skladatelé začali nabízet pro naši reprezentaci své písně - nejvíce jich přišlo z Anglie. Celkem jsem shromáždil 28 skladeb. A pouštěl jsem si je pořád dokola. Dead line byl 31 prosinec. Ač řada z těch písniček byla opravdu dobrá, tak žádná z nich mi nepřipadala, že by se pro tuto monstr akci hodila. Tlačil jsem na Noida, ať proboha něco napíše, nebo se všichni oběsíme. Napsal, ale něco v té písni bylo špatně.

Několikrát ji zkoušel předělat, já taky, nějak to nešlo. To se někdy stává. 2. ledna, když už nic nepřicházelo, mě popadlo naprosté zoufalství. Sedl jsem si za piano a cosi napsal, moc se mi to nelíbilo, ale stejně jsem zavolal Noida, ať přijede do studia nazpívat demosnímek. Noidovi se ta písnička líbila, já se kroutil, ale pak se stalo cosi záhadného. Noid se vrátil domů a pod vlivem nevím čeho složil novou píseň s obrovskou gradací. Demosnímek mi poslal tu noc v pět ráno. Když jsem si ji příští den poslechl, bylo mi hned jasný, že je to to, co hledám. Poslal jsem píseň hned kamarádce Tereze, ať všeho nechá a jde textovat. Věděl jsem, že je chytrá a rychlá a píše skvělý anglický texty. Měl jsem totiž už jen jeden den čas, 5. ledna ke mně do studia přijdou pánové z televize a budeme vybírat. Potřeboval jsem nazpívat duet, Marta byla pryč, tak jsem své Lucce urval dítě od prsu a s Noidem jsme všichni letěli do studia píseň nahrát. Tak vznikla Hope never dies.


Všech 28 písní jsme si pak v pondělí s Radimem Smetanou a ostatními pány z ČT poslechli. Všechny písně jsem prezentoval zcela anonymně, autory jsem znal jenom já. Nakonec zůstaly tři písně, ze kterých tu nejzajímavější vybrala šestičlenná porota, se kterou už jsem neměl nic společného. Vybrali tak, jak jsem doufal.


Jednu věc jsem předtím netušil - jak obrovské popularitě se, na rozdíl od nás, Eurovision Song Contest ve velké části světa se těší. Začaly chodit pozvání na Europarty, které se konají v různých zemích před vlastní soutěží - do Londýna (jedeme), do Moskvy (nejedeme) a já nevím kam ještě. No a na závěr - na letošní Eurovizi se přihlásila i Austrálie.

Psáno pro blog.idnes.cz

Autor: Ondřej Soukup | čtvrtek 12.3.2015 8:30 | karma článku: 24.32 | přečteno: 4541x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 229 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.59 | Přečteno: 312 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 345 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6081
hudební skladatel Ondřej Soukup

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...